Seděli jsme na dřevěných sklápěcích sedadlech, spojených v celé dlouhé řady, a čekali na začátek.
Do kina jsme se školní družinou chodívali pravidelně každé pondělí. Psal se rok 1982.
"Že prej tu šel, šel kolem nás, po horských úbočích, jak sníh a mráz, že prej tu byl, že s námi žil a spoustu zázraků prej vykouzlil,"
začalo se linout z reproduktorů, zatímco se na plátně objevily úvodní titulky.
Ten film jsem od té doby viděl nejmíň třicetkrát. A každé Vánoce se k němu vracím, abych zavzpomínal, jak jsme chodili to toho malého kina, poblíž školy, kde nás představení přišlo na jednu korunu.
Až o mnoho let později jsem poznal, kdo je tím zpěvákem a autorem hudby, která provází celý film.
"Přichází sám, pán hor, pán hor, sám nepoznán, pán hor, pán hor, nesnáší klam, pán hor, pán hor, spravedlivý, pán hor, pán hor."
Ta melodie mi stále zní v hlavě. Nemůžu ji dostat pryč. Pořád si ji pobrukuji.
Myslím, že tam zůstane už napořád.
Maturitní zkouška
před 6 lety
